Dokud jsme v tomto těle, zažíváme to, že máme spoustu věcí pod kontrolou. Vytvářím si své plány a potom je uskutečňuji….Takže nenecháváme věci, aby se v našem životě děly jen tak. Někteří lidé to dělají, ale většina z nich si dělá plány. „Já mám svůj plán. Všechno to mám vymyšlené.“ A tak to uděláme. Tímto způsobem krok za krokem realizujeme své plány. Některé plány jsou tajné…, ale ať už je ten plán jakýkoliv, tak si myslíme, že můžeme mít věci pod kontrolou. Nyní nám zde Bhagavad-gíta říká, že věci pod kontrolou nemáme? My na to říkáme, „ ano ano, to je pěkné.“ Ale ve stejnou chvíli plánujeme, co budeme dělat, až tenhle program skončí. Já také mám svůj plán na zítřek. Půjdu na Govardhan. To je můj plán.

Ale konec konců nic není jisté. Možná, že dnes v noci pořádně nasněží, a tak na žádný Govardhan nepojedu. Ne ne, žádný sníh nebude. Jedu ke Govardhanu! Takže máme své plány.Myslíme si, že jsme konatelé.. prakrteh kriyamánáni gunaih karmáni sarvasah ahankára vimúdhátmá kartáham iti manyate ..Myslíme si, že jsme konatelé, ale ve skutečnosti je vše ovládáno kvalitami přírody. Pro oddaného to v konečném smyslu znamená, že je to Krišna kdo má vládu a nikdo jiný. mayádhyaksena prakrtih súyate sa-carácaram Krišna ovládá hmotnou přírodu, a proto závisíme na Krišnovi. A cokoli nám Krišna dovolí, to můžeme dělat. Protože si nikdy nemůžeme být jisti výsledky svých činností. Pracně se snažíme vyždímat nějaký požitek z této hmotné energie, ale jestli nám to není dáno osudem, tak pro nás bude těžké to získat. Když nám není dáno zažít štěstí, tak čeho můžeme dosáhnout? Proto je oddaný odpoutaný. Oddaný si myslí: „dobře Krišno, cokoli mi pošleš, tak já se s tím naučím být spokojený.“ V Gítě je řečeno, že askeze mysli je být spokojený. To znamená, být spokojený s čímkoli, co nám Krišna pošle. Přijmout osud. Protože nakonec jediná dobrá věc v našem životě je oddaná služba Krišnovi. To je ta jediná věc, která je skutečně dobrá.

Samozřejmě každý je vzrušený, když mu někdo dá znenadání velkou spoustu peněz. Nebo když řídíte a autu před vámi se najednou otevře kufr a začnou z něj vylétávat peníze. Můžete si myslet, že se to může stát jen ve filmu, ale já s tím mám nějaké zkušenosti. Nebylo to auto, ale bylo to během poslední Rathajátry v Amsterdamu. Najednou jsem koutkem oka zahlédl létající peníze, spoustu bankovek, hnědé 50ti eurovky… já jsem byl první. Vzal jsem tento čadar a šel jsem po nich. Hned jsem řekl ostatním: „ posbírejte ty peníze a přineste je sem!“ Nastřádali jsme pěkné množství. Můžete se divit, jak jsme zaplatili všechny dopravní výlohy…ve skutečnosti jsem je odnesl organizátorům tohoto festivalu. Stalo se to během Rathajátry, takže bylo jasné, že to jsou Džagannáthovi peníze. Když později spočítali ty peníze… bylo to přesně tolik kolik jim chybělo do rozpočtu. Dodnes nevím, odkud se tam ty peníze vzaly. Obrovský mrak letících peněz, to je příběh podle skutečnosti. Možná to byl nějaký polobůh, udělal oběť Pánu Džagannáthovi.

Můžeme vidět, že Rathajátra je transcendentální činnost. Můžeme si myslet, že na to nemáme peníze, abychom uspořádali Rathajátru, ale když to i přesto uděláme, tak nějakým způsobem o to bude postaráno. Hnutí Pána Krišny se rozvíjí Jeho řízením. Jakmile si myslíme, že všechno závisí na nás: „ Tento chrám je tu díky mně, nebo, že díky mým penězům může tento chrám fungovat. Kdybych tu nebyl já, abych se staral o Božstva, tak by se musel oltář zavřít. Naštěstí tady jsem. Tak mají štěstí, že mě tu mají.“ V takové situaci se člověk dostává do velkých problémů. Krišna nás nechá, abychom den za dnem zvětšovali svou pýchu. A pak, když si budeme myslet, jak jsme obrovští, nám to vše odebere. Potom jediné co nám zbyde, je náš vztah s Krišnou. Stejné to bude i na konci života, jediné co vám zůstane, bude váš vztah s Krišnou a co jste pro Něj udělali, nic víc. Tak to prostě chodí, Krišna nás občas rozdrtí a my musíme skousnout trpké sousto.

Krišna je vždy milostivý, protože v takových chvílích můžeme vzpomínat na Krišnu. Oddaní se cvičí ve vzpomínání na Krišnu. Každý den přizpůsobujeme věci tak, abychom mohli vzpomínat na Krišnu a získali širší vizi. Jako je nebe a na něm vychází a zapadá Slunce. Někdy tam jsou mraky, a to pak chodíme v mrazu a zimě. Jindy svítí Slunce. Takže je to všechno pěkné. Dnes je tak hezky! Vidíme vždy jen slunce a mraky, nebo za nimi vidíme Krišnu, který vše stvořil? Oddaní vidí Krišnu. Oddaní si Ho takto připomínají. „ Zde je slunce! Krišna poslal slunce. Tady jsou mraky! Krišna nám poslal mraky. Zde je štěstí! To nám též poslal Krišna.“ V Indii bylo tradicí, že pokud přišel ke dveřím nějaký cizinec, tak si lidé řekli. „ Krišna nám posílá hosta.“ Proto se k hostu vztahovali jako k představiteli Krišny. Přivítali ho jak nejlépe mohli, protože to je představitel Krišny, kterého poslal samotný Krišna. To je velice pěkný zvyk. Před lety jsem cestoval po Indii. Pamatuji si, že vždy když jsem přišel do nějakého domu a požádal o trochu vody, lidé mě pozvali dovnitř a dali mi dobrý nápoj a jídlo. Tak to bylo. Byl jsem v Indii nový a tak jsem nevěděl proč. Ale teď to vím! Říká se tomu nri jajňa sloužení Pánu skrze službu člověku. Je to pěkná součást kultury, sloužit Pánu skrze lidi. Je to pěkné! Když přijdou nějací hosté.. uvažovat: „ to Krišna je posílá.“ A né takový ten přístup. „ Kdo je tam!? Nemáme zájem!“

Víme, jak je západní svět studený a neosobní. Jsme velice ovlivnění impersonalismem, protože nevidíme žádné spojení s ostatními. „Všichni ti lidé jsou cizinci, co je mi do nich. Já vás neznám, tak proč bych s vámi měl mluvit?“ Tahle nálada se tak rozmáhá, že celý svět se nyní chová, jako cizinci. Ale oddaný vidí všechny, jako syny a dcery stejného otce, Krišny. Takto můžeme cítit rodinné vztahy k celému světu. To je dodnes v Indii stále velice silné.

Z přednášky na Bhagavad-Gítu 5.14. Govardhan puja 2007, Praha – Řepy
Převzato z kksvami.blogspot.com