12. - 23. dubna

Naše skupina vyrazila z Detroitu 12. dubna na návštěvu komunity v Nové Ráman Réti v Alachua na Floridě. Cestou jsem navštívil svou sestru Anne, která žije v Chattanoogu v Tennessee. Naposledy jsme se viděli před pěti lety na matčině pohřbu v Kalifornii. Sestra nesla matčinu smrt obzvlášť těžce a tak jsme tenkrát hodně mluvili o smrti, o duši i o Bohu. Výsledkem toho jsme zůstali ve spojení a její víra ve vědomí Krišny se prohloubila. Den v Chattanoogu jsme strávili pokračováním v našem hovoru a v jednu chvíli jsem se jí zeptal, co je podle ní nejvyšším cílem života. Překvapila mě odpovědí: "Pamatovat na Krišnu v okamžiku smrti."

Když jsme se loučili, podala mi starý list papíru, zežloutlý časem. Řekla: "Myslím, že by tě to mohlo zajímat. Jednoho dne jsem prošla máminy věci a tohle našla v jejích papírech. Je to školní úloha, kterou jsi psal, když ti bylo devět. Matka vždycky říkala, že jsi byl jiný."

10. listopadu 1958

Orindská základní škola

Na Den díkůvzdání ovoce a zeleninu

Žila, byla rodina Wigginsových. Blížil se Den díkůvzdání, ale v obchodech neměli už ani jediného krocana. A tak se otec vydal do lesa, aby tam nějakého zastřelil. Jenže pokaždé minul a domů se vrátil s prázdnýma rukama.

Dva týdny před Díkůvzdáním k nim přijel nějaký muž v nákladním voze a řekl: "Balík pro Wigginsovy!" Pan Wiggins vzal balík do domu. Celá rodina se přišla podívat, co to je. K jejich překvapení byl uvnitř krocan, a byl hladový jako vlk! Otec oběma chlapcům řekl: "Udělejte tomu ptákovi klec a krmte ho tak, ať máme na Díkůvzdání pěkně tučného krocana."

Chlapci krocana krmili každý den a hráli si s ním. Potom jednoho dne vyšel pan Wiggins před dům se sekerou. Došel ke kleci s krocanem. Chlapci to uviděli a řekli: "Ne, otče! Prosím, nezabíjej ho! Prosím!"

Otec odpověděl: "Dobře, co ale pak budeme jíst na Den díkůvzdání?"

Chlapci řekli: "Ovoce a zeleninu! Ty jsou dost dobré."

Otec souhlasil a tak měli Wigginsovi na Díkůvzdání ovoce a zeleninu. Všem to připadalo bezvadné.

Ve městě Alachua jsme pobývali u Dharmátmy prabhua a jeho dobré ženy Divjapriji dásí. Spolu se svými třemi dospívajícími chlapci - Dhrúvou, Dévalou a Raktakou - byli dokonalými hostiteli a po celou dobu naší čtyřdenní návštěvy nám poskytovali vše, co jsme potřebovali. Společenství Nové Ráman Réti tvoří převážně rodiny, které soukromě podnikají a nebo pracují v přilehlých městech. S podobnými povinnostmi nebylo na ranním programu v chrámu příliš oddaných, ale večer bylo nabito a my zažili možná nejlepší kírtan na naší cestě po Americe. Zejména mládež komunity byla nadšená do zpěvu a do tance - tak moc, že jsem během modliteb prémadhvaní po kírtanu několikrát vykřikl: "Všechna sláva těmto děckám."

Posledního dne nám Dharmátma navrhl, ať si jdeme zaplavat do blízké řeky a tím si odpočali. Když jsem namítl, že ve floridských řekách a bažinách je hodně aligátorů a ploskolebců vodních (prudce jedovatých severoamerických hadů, pozn. překl.), Dharmátma se jen usmál. "Možná, že v té řece je pár ploskolebců vodních, ale aligátora jsem nikdy neviděl," řekl. A tak jsme šli.

Byla to malebná řeka s pěkným proudem. Položil jsem se v řece na záda a nechal se pomalu unášet proudem. Kolem mě proplouvali lidé na malých člunech a kánojích. Voda byla naprosto čirá a já se uvolňoval...trochu. Musím přiznat, že jsem byl nervózní. Prostě jsem nemohl pochopit, jak to, že Florida je plná aligátorů - jen tato řeka ne! Asi v polovině jsem se Dharmátmy ještě jednou zeptal: "Jseš si opravdu jistý, že tu žádný aligátor není?"

Odpověděl: "Byl bych opravdu překvapen, kdybych nějakého uviděl."

"Já taky," řekl jsem. "Opravdu překvapen!"

Po dvou hodinách jsme konečně vylezli z řeky a vyšplhali se na malé dřevěné molo, na kterém bylo přivázáno několik loděk. Na jeho začátku visela veliká tabule s nápisem. Když jsme se osušovali, šli jsme si ji přečíst. Četli jsme a nevím, kdo byl více překvapen, jestli já nebo Dharmátma!

"Pozor! Koupání na vlastní nebezpečí! Ve většině vodních toků Floridy žijí aligátoři. Obvykle jedí ryby, želvy a jiná malá zvířata. Obrovští aligátoři však napadají větší zvířata jako je vysoká a někdy mohou dokonce zaútočit i na člověka. Proto dodržujte tato pravidla: Koupejte se jen ve vyznačeném území; Dávejte pozor na aligátory; Nikdy aligátory nekrmte; Nahlaště všechny aligátory strážcům parku."

Vždy jsem pro dodržování pravidel. Příště si vezmu loďku!

Když jsme odjížděli z Nové Ráman Réti, Dharmátmův nejstarší syn Dhrúva dása mi věnoval úžasný dárek - starobylou tibetskou kavaču, která se nosí na paži. Před nedávnem se vrátil z poutní cesty po více než 85 Nrisimhadévových chrámech v jižní Indii. V každém chrámu poprosil o santálovou pastu a lístky tulasí z nohou Božstva Nrisimhadévy a pokaždé toho dal trochu do kavači. Navštívil také Ahovalam, místo zjevení Pána Nrisimhy a z Rakta-kundu vzal malý kamínek a položil ho dovnitř kavači. Rakta znamená červený a kund znamená rybníček. Rakta-kund je místem, kde si Pán Nrisimha s rukou smývá krev Hiranjakašipua poté, co ho zabil. Malé kaménky v tomto rybníčku mají červenou barvu z krve toho daitji. Někoho by mohlo překvapit, že si oddaný zdobí tělo krví asury, ale šástry říkají, že Hiranjakašipuovo tělo se očistilo dotekem Pánových rukou:

om am hrim ksraum om phat tattaka hataka kesagra jvalat paduka

locana bhadradika nakha sparsa divya-simha namo 'stu te

"Ó můj Pane, ó transcendentální lve, klaním se Ti a spolu s Tebou i matce Lakšmí. Hříva Tvých vlasů, jež jednou poletují oblohou a jindy se do nich zase zamotávají nohy, září zlatavým leskem. Záblesky Tvých očí a doteky Tvých nehtů jsou zdrojem všeho příznivého."
(neznámý zdroj)

Ahovalam a Rakta-kundu jsem navštívil i já v roce 1979, hned po přijetí sannjásu na májápurském festivalu. Kněz, který mi dělal průvodce po devíti chrámech Pána Nrisimhy, mi řekl, že koupelí v posvátných krvavě červených vodách Rakta-kundu se tělo stane nezranitelným. Vzpomněl jsem si na Siegfrieda, hrdinu středověké germánské epické balady o Niebelunzích, který získal nezranitelnost, když si tělo pomazal krví draka, jehož zabil, a ponořil se do kundu a pohroužil se do jeho vod. Niebelungové jsou pochopitelně z románové literatury, ale zábavy Pána Nrisimhadévy jsou věrohodnou historií a já doufal, že koupelí v těchto posvěcených vodách Rakta-kundu získám ochranu při své službě Pánu.

Oddaní potřebují ochranu, protože toto je svět nepřátelských duší. Od Brahmy po bezvýznamného mravence, v každém dřímá duch nezávislosti na Pánu. Proto není kázání vědomí Krišny nikdy jednoduché. Jednou si nás všechny po návratu z harinámu v Paříži do svého pokoje zavolal Šríla Prabhupáda. Zeptal se, jaké bylo dnes zpívání na ulicích. Řekl jsem mu o jedné paní, která se postavila před kírtanovou skupinu a záměrně si dala prsty do uší. Šríla Prabhupáda se mě zeptal, co jsem s tím dělal. Odpověděl jsem, že nic. Usmál se a řekl, že jsem jí měl ty prsty z uší vyndat a hlasitě zpívat svatá jména! Když jsem podotkl, že toho dne byl sankírtan poněkud obtížný, Šríla Prabhupáda se naklonil přes stůl a vážným tónem mi řekl: "Kdy jsem, proboha, řekl, že kázání je snadné?"

Kazatel musí přirozeně čelit odporu. Jeden oddaný onehdy poznamenal: "Pokud tu není žádný odpor, znamená to, že tu není ani žádné kázání." Na ochranu svých oddaných před jejich protivníky se Krišna zjevil jako Pán Nrisimhadéva, inkarnace půl člověka a půl lva. V roce 1983 jsem měl to štěstí získat milost Pána Nrisimhadévy ještě jiným způsobem.

Byl jsem na májápurském festivalu, když ke mně přišel jeden oddaný a řekl mi, že gaudíja sannjásí Šríla Bhakti Pramóda Purí Mahárádža cítí, že brzy zemře a chce před svým odchodem některému sannjásínovi předat Nrisimha mantru. Tohoto oddaného se ptal, jestli nezná některého sannjásína z ISKCONu, který by ji rád přijal. Oddanému jsem řekl, že mám rozhodně zájem a když jsem získal povolení od několika lidí z GBC, vydal jsem se do Mahárádžova ášramu, kde jsem se vyptával na vlastnosti této mantry. Purí Mahárádža mi řekl, že Šríla Bhaktivinóda Thákur narazil jednou při svém kázání v Bengálsku na odpor. Jedné noci se mu ve snu zjevil Pán Nrisimhadéva a věnoval mu tuto neobyčejnou Nrisimha mantru. O mnoho let později Bhaktivinóda Thákur tutéž mantru předal svému synovi Bimala Prasádovi, ze kterého se později stal Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákur. Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí mantru postupně předal svým deseti nejvýznamnějším sannjásínům. V době, kdy jsem Purího Mahárádže potkal, zbyl z nich naživu už jen on.

Poprosil jsem ho o mantru a po malém obřadu mi ji pošeptal do pravého ucha. Když jsem se ho ptal na prospěšnosti jejího zpívání, odpověděl: "Ochrání tě před samotnou smrtí!"

Když jsem se Mahárádže Purího zeptal, zda budu moci tuto mantru někdy předat někomu jinému, mírně mě pokáral slovy: "Ano, ale nemysli si, že jsi výjimečný!"

Tu mantru si odříkávám denně, ale nahlas jsem ji pronesl pouze ve třech případech. V dubnu 1996, zrovna skončila válka v Bosně, nás velká skupina zpívala na ulicích hlavního města, Sarajeva. Všude se válely trosky z nedávných výbuchů bomb a lidé byli z let bojů neustále v určitém šoku. Při zpětném ohlédnutí to nebyl ten vhodný čas, abychom vyšli ven zpívat a tančit. A navíc jsme ve své naivitě zpívali, když jsme v pátek odpoledne, v muslimském dni určeném bohoslužbám, procházeli kolem největší mešity ve městě. Téměř okamžitě se z mešity vyřítila rozhněvaná skupinka čerstvě se navrátivších vojáků a napadla nás. Když jsem uviděl blížící se vojáky, tiše jsem zazpíval Nrisimha mantru a ačkoliv jsme bojovali těžce a mnoho oddaných utrpělo zranění (tři těžká zranění nožem), já unikl nezraněn.

O několik let později jsem plaval v moři ve Splitu v Chorvatsku. Náhle se spustila ohromná bouře a voda se okamžitě rozbouřila běsnícími vlnami. Silný proud mne zanesl daleko do moře a tak jsem zazpíval Nrisimha mantru. Pomalu, ale jistě jsem se dostal na kraj proudu a konečně byl schopný plavat zpět na pláž.

Potřetí jsem tuto mantru vyřkl nahlas před dvěma lety, když naše festivalové turné v Polsku jednoho večera napadli skinheadi. Stáli na stříšce nedaleko našeho festivalového ležení a začali na nás házet Molotovovy koktejly (surový žhářský vynález, který se skládá ze zazátkované láhve naplněné benzínem a kusu hadru, který slouží jako knot a roznětka). Když na zemi lahve vybouchly, opět jsem zavolal Nrisimha mantru a skinheadi okamžitě utekli. Milostí Pána Nrisimhy nebyl nikdo zraněn a škody na našem festivalovém příslušenství byly minimální.

etad vapus te bhagavan
dhyayatah paramatmanah
sarvato goptr santrasan
mrtyor api jighamsatah

"Ó můj Pane, ó Nejvyšší Osobnosti Božství, jsi Nejvyšší duše. Když člověk medituje o Tvém transcendentálním těle, Ty ho přirozeně ochráníš od všech příčin strachu, a dokonce před hrozícím nebezpečím smrti."
(SB 7.10.29)

"Výklad: Každý jistě zemře, protože nikdo neunikne z rukou smrti, která je jen jedním z rysů Nejvyšší Osobnosti Božství. Když se však člověk stane oddaným, není určeno, že musí zemřít v závislosti na omezené délce života...délka života oddaného může být prodloužena milostí Nejvyššího Pána, který dokáže zrušit výsledky karmy člověka...oddaný se může dokonce vyhnout i stanovené smrti díky bezpříčinné milosti Nejvyššího Pána."

Teď, navíc posílen ochranou tibetské kavači, kterou mi dal Dhrúva, jsem byl zvědav, co mě asi v budoucnu čeká! Přemítal jsem o své cestě po Americe a o sbírce peněz na naše festivalové turné v Polsku. Sbírka probíhala dobře a já si užíval společnosti tolika úžasných oddaných Pána, ale nebylo to všechno jen: "klid před bouří?"

Jako by to byl osud, toho večera, když jsme přijeli do Prabhupádovy vesničky v Severní Karolíně, poslední zastávky na naší cestě Amerikou, mi telefonovaly Nandiní dásí a Rádhá Sakhí Vrinda s novými zprávami o svém snažení uspořádat letošní festivalový program v Polsku. Popisovali mi, jak narazili na odpor na několika frontách - v oblasti Lochu, kde jsme chtěli uspořádat jarní turné; na pobřeží Baltského moře, kde se mělo konat letní turné; a ve městě Zary poblíž místa srpnového festivalu Woodstock.

Pod tlakem katolické církve mnohé městské rady v Lochu projednávají, zda nám povolit pořádání festivalu v jejich městě, zatímco Nandiní a Rádhá Sakhí Vrinda se stále snaží najít jednu jedinou školu, která by nám dovolila používat své prostory jako základnu, jak jsme to dělali každý rok.

V Zary, kde jsme každoročně bavili mnohé z 300 000 účastníků Woodstocku naším indickým festivalovým programem (a rozdáním více než 80 000 talířů s prasádam), o nás katoličtí duchovní rozpoutali dezinformační kampaň a místní lidi varovali, ať s námi během festivalu nespolupracují. V předchozích letech nám místní pomáhali mnoha způsoby - dopravou zařízení na výkop stok na vodu a kanalizaci v místě pobytu, vykopáním jámy pro sloupy s elektřinou, dopravou dvaceti dvou tun bhógy, kterou jsme pak připravovali a pravidelným vysypáváním 100 popelnic na odpadky.

Při tomto novém vývoji jsem Nandiní požádal, ať se obrátí na místní vojenskou základnu, protože armáda nám na předchozích Woodstocích pomáhala rovněž. Nandiní mě však překvapila, když řekla, že na velitele základny se oddaní obrátili právě dnes ráno a on jim řekl, že má rozkaz s námi během festivalu nijak nespolupracovat.

Podíval jsem se z okna a pomyslel si: "Jestli to půjde takhle dál, vypadá to, že si letos budeme muset všechno udělat úplně sami."

Nebo nebudeme?

yatra yogesvarah krsno
yatra partho dhanur dharah
tatra srir vijayo bhutir
dhruva nitir matir mama

"Kdekoliv je Krišna, Pán všech mystiků, a Ardžuna, nejlepší lučištník, tam bude zajisté také bohatství, vítězství, neobyčejná moc a mravnost. To je mé mínění."
(BG 18.78)